Popelka trochu jinak

6. června 2009 v 12:07 | SaLiii |  Co mě zaujalo
Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem.

Jednoho slunného odpoledne se před ní zničeho nic objeví pohádková babička.
Popelka se podiví: "Babičko, co Ty tu deláš po všech těch letech?"
Babička odpoví: "Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy jsi vedla příkladný život a já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání."
Popelka byla překvapená, zamyslela se a povídá: "Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou."
V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.
Babička odpoví: "To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?"
Popelka se podiva na své křehké tělo a říká: "Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala."
Přání se v mžiku stane realitou, Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.
Babička se zeptá ještě jednou: "Máš poslední přání, co by to mělo být?"
Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví: "Nemohla by jsi proměnit Boba v pohledného muže?"
Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž jakého ještě svět neviděl.
Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí tak náhle, jak se objevila.
Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají, Popelka beze slov zíra na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, kdyz šeptá:
"Vsadim se, že lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama